Ze světa nejmenších rozměrů

Pěstujeme-li kulturu bakterie na tuhém agarovém médiu (živná média), vznikají za vhodných inkubačních podmínek kolonie. Kolonie je početná skupina buněk, která vznikla z jediné buňky. Všechny buňky v jedné kolonii jsou tedy identické. Dostatčným vyředěním při inokulaci jsme schopni docílit růstu izolovaných kolonií. Tyto kolonie nesou určité morfologické znaky, které mohou být specifické pro druh:

A. Velikost kolonií: velikost průměru kolonie lze vyjádřit v milimetrech, případně lze použít označení malé (do 0,5 mm), střední (1 - 2 mm), velké (nad 2 mm).

B. Tvar kolonie: většina kolonií býva pravidelné okrouhlá, mohou se však vyskytovat i jiné nepravidelné tvary

C. Povrch a konzistence: povrch a konzistence jsou úzce spjaté vlastnosti. Povrch může být hladký, lesklý, matný... Konzistence může být mukózní, drobivá... Konzistence souvisí s růstovou fází bakterií (níže).

D. Profil: profil se hodnotí šikmým pohledem na kolonii.

E. Okraje: většina kolonií má okraje rovné, můžeme se však setkt i s dalšími - kořenové, výběžkové

F. Barva: barva je podmíněna tvorbou pigmentů. Bakterie, které pigmenty netvoří jsou bezbarvé až šedobílé barvy. Jiné kolonie však mohou  typickou barvu (Staphylococcus aureus - nažloutlá, Rhodococcus equi - lososově růžová...)

G. Transparence: souvisí částečně s tvorbou pigmentů. Pigmentované kolonie nejsou transparentní.

H. Médium: některé bakterie mohou změnit okolí média difuzí pigmentů (Pseudomonas), změnou barvy indikátoru (koliformní bakterie na MacConcay agaru), hemolýzou...

Poslední vlastnotí kolonií, kterou lze hodnotit, je její zápach. Zápach neuvádím do hlavních kategorií, neboť tento znak je silně individuální a nelze se na něj spolehnout. Zápach se hodnotí pouhým nadzvednutím víčka petriho misky a jemným přičichnutím. Můžeme hodnotit zápach fekální, kyselý, zatuchlý, po jasmínu (Pseudomonas)...

Obrázek: KÁŠ, 1932, s. 35

Růstová fáze

U bakterií rozeznáváme tři růstové fáze, které se určují na základě konzistence a povrchu kolonie. Jedná se o fázi S (smooth - hladký), M (mucous - hlenovitý) a R (rough - drsný). Je potřeba podotknout, že rozlišení fáze není spolehlivým diagnostickým prvkem. Bakterie téhož druhu mohou vykazovat růst v různých fázích.

Nejčastěji se setkáváme s S-fází. Kolonie jsou hladké, rovné, nemají tendenci se slévat. Bakterie rostoucí v S-fázi jsou zpravidla méně virulentní, než bakterie rostoucí v M-fázi.

M-fáze je typická hlenovitými koloniemi vypouklého tvaru, které mají tendenci se slévat. Někdy mohou připomínat až kapky oleje. Takové bakterie bývají opouzdřené a bývají také nejvirulentnější (přítomnost pouzdra je významným znakem virulence).

R-fáze je charakteristická drsnými koloniemi s nepravidelnými okraji. Jsou suché, někdy až tak, že mohou rozpraskat. Mohou vrůstat do agaru, jejich oddělení kličkou je pak nesnadné. Jedná se o nejméně virulentní organismy.

Obrázek zdroj: KÁŠ, Václav. 1932. Mikrobiologické praktikum. Mikrobiologický průzkum půdy a chlévské mrvy. Ministerstvo zemědělství republiky Československé.