Ze světa nejmenších rozměrů

Centrum účinku ATB inhibujících syntézu proteinů jsou ribozomy. Vazbou (reverzibilní, nebo ireverzibilní) na některou z podjednotek ribozomu narušují proces translace (přepis mRNA do sekvence aminokyselin). Bakterie je postižena deficitem strukturních i funkčních proteinů (enzymů).

Amfenikoly

Amfenikoly účinkují vazbou na 50S podjednotku ribozomu. Řadí se mezi bakteriostatická ATB, ačkoliv vyšší koncentrace působí baktericidně. Spektrum účinku je široké - G⁺ i G^- aerobové i anaerobové, mykoplazmata, chlamydie, rickettsie...

Př.: chloramfenikol, fluoramfenikol

Aminoglykosidy

Aminoglykosidová ATB se vážou ireverzibilně na 30S podjednotku. ATB jsou řazena mezi baktericidní. Účinkují zejména proti G^- bakteriím (typicky enterobakterie - E. coli, Salmonella, Shigella, Citrobacter, Klebsiella...), dále proti stafylokokům, proti streptokokům méně. Primárně rezistentní jsou anaerobní bakterie.

Př.: streptomycin, gentamycin, neomycin, amikacin...

Linkosamidy

Linkosamidy jsou bakteriostatická ATB, která proteosyntézu inhibují vazbou na 50S podjednotku. Mechanismus účinku je podobný makrolidům, spektrum je užší - zejména G⁺, z řad G^- jen některé.

Př.: klindamycin, linkomycin

Makrolidy

Makrolidy se váží reverzibilně na 50S podjednotku, jedná se o bakteriostatická ATB. Účinek je poměrně široký, citliví jsou G+ i G- zástupci, anaerobové. Použití je možné i u intracelulárních parazitů (chlamydie...). Rezistence bývá zkřížená s linkosamidy.

Př.:
1. generace: erythromycin
2. generace: claritromycin

Pleuromutiliny

Pleuromutiliny jsou ATB využívána hlavně ve veterinární medicíně. Účinkují vazbou na 50S podjednotku ribozomu, jsou bakteriostatická. Mají velkou výhodu, a sice rezistence se proti nim vytváří pomalu. Za dlouhá léta používání jsou bakterie stále dost citlivé. Citlivé jsou zejména G⁺ bakterie a někteří G^- zástupci. Význam nalézají v léčbě dyzentérie prasat (Brachyspira hyodysenteriae).

Př.: thiamulin, valnemulin - výhradně veterinární léčiva

Tetracykliny

Tetracykliny se reverzibilně vážou na 30S podjednotku. Jedná se o širokospektrá bakteriostatická ATB. Jejich použití je omezeno u rostoucích mláďat, neboť poškozují růstové chrupavky a sklovinu. Účinkuje proti širokému spektru G+ i G- bakterií, mykoplazmatům, chlamydiím... Primárně rezistentní jsou Pseudomonas, Proteus, Serratia. Existuje celá řada sekundárně rezistentních druhů (rezistence kódována geneticky extrachromozomálně - na R-plazmidech).

Př.:
1. generace: tetracyklin, chlortetracyklin
2. generace: doxycyklin
3. generace: thiacyklin - pro veterinární účely příliš nevyužíván

Mechanismy rezistence

Bakterie si vyvinuly různé mechanismy rezistence k ATB. Rezistence se vytvořila méně (pleuromutiliny, linkosamidy), či více (tetracykliny), může být zkřížená (makrolidy + linkosamidy). U ATB působící na syntézu proteinů se uplatňují zejména tyto mechanismy rezistence:

1. snížení příjmu ATB do buňky: snížení exprese transportérů, pomocí kterých se dostává ATB do buněk
2. exprese efluxních pump: bakterie exprimují do membrány pumpy, které jsou schopné odčerpávat ATB ven z buňky
3. úprava cílové struktury: úprava konkrétní podjednotky ribozomu tak, aby byla k ATB méně citlivá
4. enzymatický rozklad ATB